Tvůrce konstelační metody, Bert Hellinger, se narodil roku 1925. V 17 letech šel bojovat do války, ihned po válce vstoupil do katolického řádu, později se stal knězem. Působil v Jižní Africe, kde byl knězem a misionářem u kmene Zulu. Po 25 letech odešel z řádu a zahájil studium psychoterapie. Prošel psychoanalytickým výcvikem. Před jeho skončením se seznámil s Janovovou primální terapií, věnoval se Gestalt terapii a transakční analýze. Analýzu scénářů z transkační analýzy rozšířil napříč generacemi. V tomto mu byly inspirací především myšlenky Boszormenyi-Nagye. Účastnil školení v hypnoterapii Miltona Ericksona a NLP (neurolingvistické programování). Vliv měl i Frank Farelly s jeho provokativní terapií a Jiřina Prekopová s terapií pevným objetím. Hellingerovy rodinné konstelace můžeme tedy vnímat jako jakousi integraci rozmanitých směrů a přístupů. Metoda konstelací využívá prostorové obrazy, prostorovou reprezentaci a transgenerační perspektivy.
Tato metoda navazuje na metody a práce Jacoba L. Morena, Ivana Boszormenyi-Nagye a Virginie Satirové (a mnohých dalších).
Jacob L. Moreno – byl průkopníkem systemické dramatické terapie – psychodramatu. Cílem bylo přeorientovat klienta od zkoumání minulosti směrem k akčnosti a interakčnosti v přítomnosti.
Ivan Boszormenyi-Nagy popsal struktury vztahů, které jsou za hranicemi dosažitelnými pomocí tradičních individuálních a transakčních přístupů v psychoterapii. Na velkém množství kazuistik prokázal, že vnější vztahová dynamika vychází z neviditelné vztahové dynamiky ovlivněné transgeneračními vazbami. Velký důraz kladl na rovnováhu mezi dáváním a přijímáním, spravedlností a vyrovnáním. Jeho poznatky a teorie byly východiskem pro koncipování kontextuální terapie.
Práce Virginie Satirové byla zaměřena na komunikaci uvnitř systému. Byla tvůrcem, řady terapeutických technik. Známá je Satirové metoda rodinného sochání (sousoší), techniky rodinné simulace, která je zažitkově orientovanou rodinnou terapií.